Krušný závod 2007
Již v loňském roce zorganizoval Karel závod pod názvem Extrem cup. Letos se k nám dostala prosba o změnu názvu, protože Extrem cup již mají jinde. Vyhovět nebyl problém, protože už dříve jsme s Karlem mluvili o tom, že by bylo fajn využít jméno našich hor. A když Krušné hory, tak "Krušný závod". A krušným se ne jednomu účastníkovi stal.
Když jsme byli zjara lítat na Perštejně (viz. "Ovocný Perštejn"), zrodila se myšlenka uspořádat závod právě tady. Kde jinde se taková idea zrodí, než u poletového pivka. Přistávačky v zahradách jsme měli zmapované a pan hostinský v hotelu Meran nabídnul nejen prostory, ale i částečnou pomoc při organizaci a na to okamžitě Karlos reflektoval. Květen: "ty Karle, jestli chceš ten závod dělat, měl bys na něm dělat". "Času dost" zní odpověď. Červen: "Ty....". Červenec už je ve znamení počátečních příprav. Postupně se Karlovi rodily v hlavě všeliké plány a trasy jak běhu tak kola. V srpnu už se překopírovávaly z PC do hlavy a bylo jasné pořadí disciplín na štafetě. Běh z hradu Hauenštein do Stráže nad Ohří, kajak Stráž - Boč, kolo z Boče na vrchol Koryta a odtud slet na křídle k Selskému dvoru, kde paraglidisté odloží padák a doběhnou do cíle u hotelu Meran. Jen ta praktická zkušenost z tratí tu nebyla a termín nestanoven.
Odjel jsem na dovolenou, s tím že potom tratě projedeme a na konci září to propukne. 2. září jsem se vrátil a na netu zjistil, že už je vše hotovo a vypukne to za týden v sobotu 8.9. 
To vám povím, to bylo zděšení. Jednak jsem se už těšil na jinou akci ve stejném termínu a jednak jsem neměl nikoho do štafety. A sehnat někoho během pěti dnů... Původně jsem myslel, že poletím, ale protože jsem si splašil mezi přáteli mladého schopného pilota Martina von Kraslice, rozhodnul jsem se, že obsadím tu disciplínu kam nikoho neseženu. Hodně jsem doufal, že to bude kolo. Ve středu už jsem to vzdával. Na všechny kamarády to bylo hodně narychlo a většina už program měla, bohužel většinou sportovní, takže jsem je neukecal. Prostě někoho sehnat, bylo snad horší než porod. Zachránila mě manželka. Ne že by porodila, ale domluvila mi na kajak kolegyni Hanku z kanceláře. Chyběl už "jen" běžec a opět zasáhla manželka.Nene, žádný porod, žádná dvojčata, to se jen v pátek dopoledne rozhodnul další kolega Víťa, že pokud nikoho neseženu, odběhne to. Super, mám svou štafetu! Hned jsem to cinknul Karlosovi, který se radoval se mnou a dozvěděl jsem se, že jeho bráchovi Pítrsovi vypadl ze štafety běžec. "Hmm, to má blbý. Ještě se zkusím pozeptat."
Vrátil jsem se z práce domů, kde měl můj téměř dospělý synátor dva spolužáky. "Kluci běháte? Nechcete si střihnout zítra závody, teda pokud nemáte nějakej program?" ptal jsem se jich. Ondra hned projevil zájem a vyptával se. Vysvětlil jsem mu oč běží a odpověď "já to beru, jen se ještě musím zeptat doma" mě velice potěšila. Už jsem myslel, jak Víťu potěším, že nemusí běžet, ale co potom Pítrs? A tak po dohodě s Ondrou, jsem ho Pítrsovi prodal.
V sobotu se postupně scházeli závodníci, pořadatelé a příznivci na parkovišti v blízkosti hradu. Registrace štafet se chopila Regina (mimochodem moje manželka:-)) s kolegyní Andreou a tím se podílela v soutěži kompletní kancelář. Navíc mají zkušenosti s pořádáním jiných velkých akcí, jako je třeba Kamil Trefil (viz. článek) Sešlo a zaregistrovalo se na parkovišti u hradu všech osm ohlášených štafet. Pítrsovi jsem předal (prodal) Ondru . Protože polovina mého týmu byla z jedné kanceláře krajského úřadu, vůbec jsem se nebránil názvu týmu "1/2 KÚ". Na nádvoří hradu provedl Karlos rozpravu se závodníky od každé disciplíny zvlášť, aby objasnil úskalí na tratích. 
Běžci a cyklisti dostali mapky a bylo to z části úspěšné. Běžci v terénu nezabloudili, kajakáři jeli po proudu, paraglidisté se dostali ze startu do cíle u hospody. Jen cyklistům rozprava moc nepomohla a z trati se jim stal orientační závod vysoké úrovně.
Start proběhl ve 14:00 v hezkém prostředí u hradní brány za přítomnosti televize. Před startem Víťa svého příslibu již litoval v předtuše, co jej asi čeká. Karel mi říkal, že je tam hned nějaký pěkný stoupání, ale copak jsem mohl mého běžce strašit? "To je kousek po rovince, za chvíli to máš za sebou" jsem asi tvrdil poté, co mi sdělil, že letos nemá naběháno. Jak se běžci vydali za bouřlivého potlesku a povzbuzování na trať, naskákali všichni do aut a tradá do Stráže na předávku kajakům. "Jak asi dlouho to Karle poběží ty nejrychlejší?" ptám se. "Přes půl hodiny." Kajakáři se zatím připravili a naše Hanička se svojí drobnou postavou se vedle statných mládenců doslova ztrácela. Takový David v obklíčení Goliášů, napadlo mě, netuše jak blízko pravdy to je. Za 24 minut se vyřítil v zatáčce první běžec. Nikdo tomu nechtěl věřit. Postupně dobíhali další běžci a kajakáři odplouvali. Během několika minut, už čekala na předávku jenom naše Hanka. Vyhlížel jsem Víťu a posledních sto metrů běžel s ním. Okamžitě jsem pochopil... Asi jsem dostal při běhu mnoho hezkých jmen. Víťa předal, vyslali jsme Haničku na vodu se zpožděním pěti minut na posledního a letěli k autu. Musel jsem se ve Stráži převléknout a sestavit kolo. Než jsem zařadil, podíval jsem se na Víťu a viděl tu výčitku zrady v očích raněného srnce. Cestou se vzpamatoval a začal si to pochvalovat a já mu poděkoval, protože bez něj bychom těžko jeli. Chvíli potom, co jsme dorazili do Boče, připluly první kajaky. Ríša a Dubi tu byli současně. Kdepak Ríša, ten bojuje o každý metr a je vidět jak zabírá na plno, div nevyjede na břeh. Postupně se objevují další lodě a potom... Náš David! 
Tedy Hanka, nejenže stáhla náskok, ale dva Goliáše nechává za sebou. S Víťou se neskutečně radujeme pýcha na Hanku z nás odkapává po litrech. Když do mě plácla, jen jsem se modlil, abych jí to nepokazil. Vyrážím na kole jako šestý s drobným náskokem. Nemohu trefit ani první odbočku ze silnice do lesa a tak se poslední tři cyklisti sjedeme. Když odbočku konečně najdeme, vyrážím do kopce a daří se mi získat náskok. Na začátku Černýše bloudím poprvé, na konci Černýše podruhé, za Černýšem v lese potřetí. Tam jsem viděl nějaký lidi a ptám se na cestu. Za chvíli potkám další cyklisty a ptám se "taky bloudíte?", "ne, my si jen povídáme". Potom konečně tu zatracenou žlutou najdu a mažu do kopce. Trudomyslnost, že Hanky dobrý výkon je v háji a ostatní mě při bloudění předjeli, mě na chvíli zpomaluje. No jo, ale co když ostatní taky bloudí? Zase roztáčím nohy naplno. Poslední třetinu cesty už znám a bez ohledu na křeče se snažím dostat na start padáků. Předám Martinovi a ten hned běží dolů po svých. Z povětrnostních důvodů se lety zrušili. Když jsem zjistil, že jsem třetí, nechtěl jsem ani věřit. Myslel jsem, že moje vlastivědná prohlídka poohří je jedinečná, ale někteří se zřejmě vydali doslova za zeměpisnými krásami okolí. Chvíli jsem pohovořil s čekajícími piloty a potom se vydal s cyklistou Zdeňkem tempem již výletnickým do cíle. Příště se bude muset trať vyznačit mnohem lépe. Pivo v hotelu Meran bylo skutečně zasloužené. 
Tam už se vše probíralo. Holky stihly připravit ceny. Jen někteří závodníci v cíli chyběli. Potom si někdo všimnul roztaženého padáku a tak se Soptík postaral aspoň o jeden let. Ostatní radši doběhli, protože se sice vítr trochu umoudřil, ale občasný nárazy nikdo riskovat nechtěl. Jo Soptík, ten chce letět kdykoliv:-) Snad právě proto si již letos jednou zlomil obratel. Tentokrát to vyšlo a získal pro tým bonifikaci pěti minut. Postupně se přiřítí všichni a jde se na uzávěrku. Závodníci pojídají polévku a doplňují tekutiny převážně pivem. Karlos odvezl s Pítrsem lodě a potom došlo na vyhlašování. Jako moderátor se ukázal Míra Knechtl vynikající. Vítězství si odnáší tým "004" ve složení Karel Glasser, Richard Glasser , Fanda Mašek a Zdeněk Antoš. Náš tým se ze třetího místa samozřejmě radoval rovněž. Ríša si odnáší i cenu za nejrychlejší kajak a aby tomu nebyl konec, tak i za nejstaršího účastníka. Kdepak Ríša, ten se snaží opravdu vyhrávat. Nejmladšího účastníka vyhrál Ondra, kterého jsem prodal, ale příští rok mu určitě zkusí Ríša šlapat na paty:-) Naše Hanička si ještě spolu z další účastnící něžného pohlaví Klárou Mottlovou převzala cenu za "statečné ženy" a při vzpomínce, jak je dojela musím říct, že oprávněně. Potom už se zábava rozjíždí dál a začíná se na sále hotelu i tancovat. 
Osobně ještě jednou děkuji celé kanceláři z KÚ. Hance Gillarové a Víťovi Venhodovi za účast v mém týmu a za kvalitní třetí místo. Mojí manželce Regině a Andy Krýzlové za velkou pořadatelskou pomoc a Martinovi Huškovi, že to tak hezky rychle seběhl a neriskoval život letem.
Samozřejmě za klub musím poděkovat vám všem partnerům a sponzorům, kteří jste se svým dílem na této hezké akci podíleli. Lidem z hotelu Meran za pomoc a obsluhu, firmě Dronte za kajaky, TV Duha a Kabel Ostrov za mediální pomoc, za pěkné ceny ze Sokolovské Uhelné a Pizzerie Ristorante Corleone, firmám Sova a nábytek Filip za materiální pomoc a samozřejmě pivovaru Budvar, který nás v cíli ochladil. A v neposlední řadě děkuji závodníkům za účast, jejich partnerům, rodinným příslušníkům a všem ostatním za pořadatelskou pomoc a divákům za hezké povzbuzení, bez něhož soutěžení tak trochu ztrácí význam. Snad se za rok zase sejdeme a hezky za soutěžíme. A Karlosovi coby řediteli závodu i za příslib do budoucna o lépe označené cyklotrase:-) 
© VencaK.