Chcete se pobavit? Najděte si tečku na mapě!         Ríša fotil a Karel točil.

  V sobotu opět nebylo letovo a tak Karlos odložil nářadí, přestal montovat své Marcelce skříň a rozhodnul se nás všechny pozvat do vsi Mírové na masohod. Samozřejmě se nám pozvání dostalo s předstihem, aby si každý mohl uzpůsobit program dne. Jo ták, že nevíte co je to MASOHOD? No a co je masopust víte? Tak masohod je to samý, jen se to jinak jmenuje. Znáte to, taky jsem zjišťoval podrobnosti, ale že se jde v maskách, jsem se dozvěděl až večer v pátek. Sedím si na gauči doma a pípne mi esemeska od Karla. Otevřu ji a čtu "Mám pro tebe masku, máš radost?" Četl jsem to pro jistotu znovu a po nějaký době mi to nedalo a zavolal jsem mu s obavou co mě čeká. Dozvěděl jsem se, že zjišťoval jaké masky patří na masopust a jsou to zvířátka nebo šašci. Vzhledem k tomu, že si tu a tam připadám jak šašek i v občanském životě, těšil jsem se na zajíce, vlka či dokonce medvěda. Vítězem byl šašek! Trochu mě uklidnilo, že ostatní budou taky v maskách, jak Karlos sliboval a on sám půjde taky za šaška.

Ráno jsem s rodinou dorazil ke Karlosovi ve smluveném čase a hned jsem vyfasoval papírovou masku šaška na obličej, světle zelený svetr, do kterého mi moje Regina zapíchala dle Karlovo pokynů umělé kytičky, a jako bonus mnohobarevnou kravatku plus papírový černobíle kostičkovaný klobouk. Bohužel mi byl malý, ale to jsem v rychlosti vyřešil zabavením klobouku mého synka. Trochu se vzpíral, protože ten klobouk snad s ním roste již několik let, ale kasu držím já a zabavená šňůra od počítače je taky argumentem. Potom se hned vyrazilo na sraz začátku průvodu u obecního úřadu v Mírové. Nemyslete si, Mírová není žádná pidiobec, nýbrž má krom starosty i svoji tečku na mapě. Sešla se nás zhruba polovina klubu, což nebyl vůbec špatný výkon a ti z nás, kteří mají domácí mazlíčky, je vzali s sebou. Nejvíc jich měl Soptík, protože vzal nejen manželku, ale i obě děti. Kdybych to věděl, tak jsem vzal s sebou mého pejska a kočičku a trumfnul bych ho, zatímco s jedním dítětem a oproti jiným s jednou ženou, toho moc nenadělám. Počet dětí se mi již zvyšovat nechce, navyšovat počet žen mám zakázáno a tak jsem se spokojil s pěkným druhým místem, o které jsem se dělil s mnoha jinými. Někdo měl první, někdo druhou ženu a třeba Míra nelenil a vzal svou ženu čekatelku i s kočárem. Rázem se tam objevilo několik manželek, skoro manželek (tedy čekatelek), dětí a kdo ví, možná i skoro dětí. A masky taky dobrý. Ríša šel za holou lebku, neboť se nerad češe a vlasy delší jak 3 mm se netolerují,  Míra si zapálil cígo, z čehož jsem pochopil, že jde za kuřáka a Ráďa si alespoň vzal ten papírový klobouček, který jsem odložil. Jen Soptík jim to pokazil a udělal si skutečnou masku. Sice nebyl ani šašek, ani zvíře, protože se převlíknul za ženskou, zato naprosto famózně. Byl tak dokonale k nepoznání, že když jsem zahlídnul jeho paní, rozhlížel jsem se, kde je Soptík. Vážně. Koukal jsem, jestli někde v davu nekrafe s klukama, než mi došlo, že ta čahounka metr ode mě je on, bezpochyby pro nejednoho chlapa ve vsi šampión. Masopustu, promiňte masohodu, jsem se účastnil poprvé a moc se mi to líbilo. Po úvodním slovu starosty průvod vyrazil napříč vsí. Trochu mi to připomnělo Velikonoce. Sice tu nikoho nebijete, ale jdete v průvodu od domu k domu a tu slívka, tam vodka a onde fernet. Místo vajec chlebíček, masíčko, sekaná či koláček… Uznejte sami, že tu tedy jistá analogie je. U domů, kde byly zastávky, jsme hromadně odříkávali cosi jako koledu, jejíž text jsme dostali hned zpočátku na papíře. Pamatuji si z ní žádost o vydání masa, koláčů a frťana. Ono tam nic podstatnějšího nebylo krom výhrůžky, že nebude-li žádost kladně vyřízena, průvod se k domu vrátí. Maskovaní se bavili s nemaskovanými. Kůň, skládající se ze dvou mužů, ztrácel skutečné koblihy napuštěné i rumem, poctivě balené v celofánu. Průvod vedl medvěd s medvědářkou o které tvrdil, že je jeho osobní veterinářka. Dál tam byla děvčata ze vsi za lesní víly a také další kůň tentokráte jednomužný, dožadující se veterinární prohlídky od medvědářky. No prostě zábava, kterou si v Mírové užívali všichni účastníci masohodu. V čele průvodu hrála hudba, harmonikář s bolavou nohou tažený na vozíku a také flétna. Již u prvního domu byla zřejmě slivovice zázračná, protože harmonikář šel dál po svých a vozík nadále sloužil jen pro zábavu dětem. Zato moje maska zázračná nebyla a již po dvaceti minutách se mi rozpouštěla na hubě, takže jsem nevypadal ani jako šašek, ale spíše malomocný. Slivovicí jsem fleky smyl z vousů a nadále už maska zůstala na čele, čímž jsem se stal jakýmsi přechodem od maskovaných k nemaskovaným. Předposlední zastávka byla v restauraci Zámeček. Krom slivovice tam hřál i krb a tak to nebyla žádná pětiminutovka. Nakonec jsme se všichni zvedli a vyrazili do závěrečné fáze, jejíž cíl byl v hospodě na návsi. Tam již došlo na konzumaci zabíjačkových pochutin a soutěží pro děti. Neboť hubnu do padáku, dal jsem si pouze zabíjačkovou polévku známou coby prdelačku, tlačenku a ovar . Okurku jsem uvědoměle vynechal.

Bohužel jsem se nemohl zdržet déle, protože mě ještě čekalo soutěžní odpoledne s další bandou a prohrát jsem nechtěl ani v bowlingu, ani v šipkách a kulečníku už vůbec ne. Po jídle a nějakém pivku jsem se rozloučil s přáteli, manželkami, čekatelkami, dětmi a nechal se odvést domů, kde jsem ladil matonkou a kávou formu na odpoledne. Bohužel moje přesné oko vzalo stejně za své a nevylepšil jsem si mušku ani krušovickým Mušketýrem. Kulečník na závěr jsem již hrál pouze na body ostatním, ale dobrou náladu vyrobenou dopolednem jsem si již vzít nenechal. Příště jen budu lépe plánovat. Vynechám soutěž, prodloužím masohod. A co vy? Chcete příště taky masíčko a pobavit se? Najděte si tečku na mapě!

© Venca.K