Stříbrná stopa
V sobotu 3.2. se konal 5. ročník v klasickém běhu na lyžích "Stříbrná stopa" v obci Stříbrná. Pořadatelé udělali maximum, aby se mohl závod konat a páteční odpoledne trávili s lopatou v ruce. Mezi nimi jeden z nás. Sice to bylo místy po trávě, ale závodit se mohlo. Běželi se tři kola mezi Tisovským a Olověným vrchem se závěrečným sjezdem po Turistické sjezdovce do cíle ve Stříbné u dolní stanice vleku. Jediné co nelze ovlivnit byly přírodní podmínky a tudíž i kvalita sněhu. Pro mnohé se stal závod spíše bojem o zdraví a život než o umístění. Z našeho Paramania týmu byli přihlášeni tři závodníci (Soukup neboli Karlos, Glaser čili Táta a Kindrat či Venca) posíleni o jednoho nečlana, Glasera mladšího (Karla). Karlos nezklamal a dostavil se o několik minut později, takže již nestihnul včas nastoupit na start, naplánovaný (již mnoho týdnů) na 11. hodinu. Celé odpoledne nám tvrdil, jak ho to mrzí, ale vypadal dost spokojeně. Karel Glaser zlomil hůlku hned po 1. kole a vzdal. Při vyhlášení zjistil, že nebyl jediný se zlomenou hůlkou, zato jediný kdo kvůli tomu vzdal a tak ho to také mrzelo. Jemu jsme to věřili. Závod dokončili za tým Ríša s Vencou. Venca si oproti loňskému ročníku pohoršil z 6. příčky na 9. a se slovy "no co, žiju" dělal, jako že mu to nevadí a snad se opravdu radoval, že to trápení skončilo. Po ujetí třech kol (2 pády) vyrážel ještě do závěrečného sjezdu po Turistické sjezdovce v pohodě a s kompletním vybavením. Do cíle dorazil (během sjezdu 3 pády) již pouze s politováním, že nemá běžky dřevěné, protože by se šikly do kamen a jedním sklem v brýlích. Jako člověk milující přírodu nechá běžky holt zrecyklovat. Nadupanej Ríša, nováček v závodě, se probíjel ze 45. startovní pozice vpřed jako buldok. Z počátku koukal mladšímu bráchovi Karlovi na záda a obhlížel opatrně trať. Po 1. kole přidal plyn a když už měl bratrovražedný boj téměř vítězně za sebou, zlomil si Karel onu nešťastnou hůlku (snad si stihne do dalšího ročníku pořídit novou a lepší). To ale Ríšu nejenže nezastavilo, ale naopak si vyhlídnul další oběť před sebou. Z mírného taťky se stala krvežíznivá šelma a lovil jeden skalp za druhým. Probil se z 45. starovní pozice až na 16. příčku! Naopak ho mrzelo, že se nejede víc kol. Prostě lovec! Nesoutěžící Karlos s dalším přihlížejícím a fandícím členem týmu Ráďou velmi dobře povzbuzovali na trati a tím se značně podíleli na "úspěchu" týmu. Skoro to vypadá, že Karlos už bude jezdit všude pozdě a řádně fandit. Po vyhlášení výsledků, kde si naši závodníci nepřevzali nic, ale dobře tleskali ostatním, se zakončil závod hromadně v restauraci a to bylo opravdu fajn. Venca začal být s výsledkem spokojený, z rozjetého Ríši se stal opět klidný táta, Karlos několikrát zopakoval, jak je mu to líto, fandící a dokumentující Ráďa koupí běžky, Karel koupí hůlky (třeba se stane řádným členem klubu) a příští 6. ročník se bez naší hojné účasti neobejde. Dva naši borci jsou na tom líp. Já, Venca startuju z 9. a Ríša ze 16. pozice. Ostatní si svá místa musí teprve vybojovat. A votom to je!
/zde je výsledková listina
/zde je *.xls