Kupte si modrý brejle!   11.3.2007  (odkaz na fotogalerii) Napsal: Venca    

            Už v týdnu probíhala domluva, že se v neděli 11.3. vyrazí za lítáním, jen se nevědělo kam. Rozhodnutí podle podmínek padlo až ráno před odjezdem a vítězem se stal Perštejn. Kdysi jsem tam zažil jeden pohodový sletík za bezvětří a to bylo vše. Jo neděle... Západní vítr nám dopřával svahování a občasný termický stoupáček nám vypomáhal dostat se víc nad kopec.

            Ale vraťme se na začátek. Sraz klasicky na kruháči v Chodově, kde jsme se postupně sešli všichni kromě Soptíka, který zase číhal v práci na požáry. Někteří si ještě odběhli nakoupit snídani a než se vyrazilo na cestu, museli všichni pochválit Jaromíra za úpravu našich stránek. A pochválit Jaromíra alias Jerryho není jen tak. Pomalu se musíte klanět a volit slova "jednička, nejlepší, skoro bůh" a podobně. Když jsme jej uspokojili verbálně (a rádi), smělo se vyjet. Předpovědi severozápadního větru nás donutily k rozhodnutí vyrazit do okolí Kadaně a porozhlédnout se po nových letových terénech. Cestou se ukázalo, že je čistý západ a cíl se upravil na Perštejn. Úspora času a kilometrů nebyla zanedbatelná a na kopci jsme byli brzo. Karlos, pozorujíc cestou v autě oblohu, neustále mluvil cosi o tom, že ty ciry nejsou dobrý, že je takový nehezký bílý opar a lamentoval a lamentoval. Vždycky jsem se podíval na oblohu, viděl nádherně modrý nebe s občasnou šmouhou a myslel jsem si, že si snad šlehnul nebo to předchozího večera přehnal s pitím a má mlhu před očima. Každopádně já byl s počasím spokojen. Když jsme dorazili pod kopec a já zhasnul motor, sundal jsem si sluneční brýle, které vozím v autě a ejhle. Ciry a opar se ihned dostavily. Omluvil jsem se Karlosovi a nasadil mu  moje modrý brejle. Hned pochopil, proč jsem si myslel, že je kapku mimo. Ty modrý skla prostě dělají zázraky. Určitě si je taky koupí, protože to potom máte jasný nebe pořád.

            Koubek, který vzal s sebou svojí Terku na výlet, ji čapnul a vyrazili nahoru napřed. Než jsme se přezuli u aut, dorazili další lítači, dle SPZ dva západoněmečtí soudruzi. Na vršku jsou dvě možná startoviště. Loučka a potom je možnost startovat vedle rogalové rampy z malého plácku. Vítr byl přesně na ten plácek, mimochodem porostlý šípkem, který mám tak rád. Udělali jsme si brigádu a prostor pro padák od trní vyčistili. Terku jsme pasovali do role fotografa a tímto jí děkujeme za rozšíření naší galerie. Mezitím dorazili němečtí soudruzi a sotva jsme dílo dokončili, už jeden startovačku pruboval. Nebe již bylo opravdu modré i bez brejlí. Musím říct, že se mi to tam zdálo hodně na těsno a kluci už přemýšleli o přemístění na loučku. Dorazili další němečtí soudruzi. Dohromady jich bylo pět, ale obrněný vůz jsme neviděli, takže jsme zůstali v klidu. Rozložil jsem padák, připnul se a předved, jak se startovat nemá. Zrovna ve chvíli, kdy jsem nahazoval křídlo nad hlavu, mi přifouklo tak, že než jsem jej přibrzdil a otočil se, už jsem byl ve vzduchu zády k letu. Naštěstí jsem hned zareagoval a aspoň srovnal směr, než jsem se přetočil do správný polohy. Potom už to byla pěkná svahovačka. Asi jsem kluky poplašil víc než sebe, protože mazali startovat na loučku. Jen zkušený Karlos zůstal u rampy. Jako druhý letěl Ríša na padáku, který si od kluků vysloužil takovou přezdívku, že ji snad ani nemohu publikovat, neboť to slovo se nesmí v odpoledních hodinách říkat ani v televizi ani v rádiu. Svahoval jsem asi 20 minut, když jsem začal taky opadat. Zpozoroval jsem Ríšu, jak letí přes vesnici na přistání. Dolítnul přesně za poslední zahradu a vrchlík hodil přes plot k hodným lidem. Radši jsem taky šel od kopce, abych doklouzal za ves. Vyšlo to taktak a přistál jsem na poli o kousek dál než Ríša. Nejenže mu dobří lidé pomohli mr*** opatrně přehodit zpět, ale ještě se mu dostalo pozvání, že je může kdykoliv zase přiletět navštívit. Zabalil jsem si stratíčko, Ríša jeho **dku  a pozorovali jsme Jerryho, jak se plazí podél kopce a vybírá si svůj plácek. Našel si místo u rybníčka a trefil přesně. Ani si neumyl nohy. Když Ríšu a mě Fanda naložil, jeli jsme vyzvednout Jerryho a koukali na kopec. Vypadalo to, jako když vyvádějí alkouni mladý. Vylítával jeden padák za druhým a naši chlapci svahovali se soudruhy z Německa. Hezky podle pravidel se dělili o prostor a občas se někdo neudržel a nasadil na přistání. Trefování se na malé loučky ten den k lítání prostě patřilo. Skoro to vypadalo jako válečné manévry a potkat ve vsi Němce spadlé z nebe nebyl problém. Když jsem vyjel podruhé nahoru, akorát jsem viděl Trumpetku přistávat do zahrady a jeden Němec si to hasil do kempíku. Ostatní si poletovali a lovili občasné stoupáčky. Zamíchali jsme se mezi ně a vychutnávali si pocit volnosti. Mezi stromy pode mnou jsem uviděl altánek, kde nějací lidé na procházce mávali a volali. Otočil jsem nad nimi, slušně pozdravil a pochválil jim psa. Hezkého středního knírače pobíhajícího po pěšině, který se padáků ani trochu nebál a netrojčil. Jen pár metrů nad zemí a všechno vypadá jinak, hezky. Vychutnával jsem si to štěstíčko jako všichni ostatní a po necelé hodince nasadil na přistání. Zase to stálo za to. Postupně jsme se scházeli žízniví u hospody, kde nealko pivo nevedou, protože ho nikdo nepil. Žízeň zahnala točená kofola a už jsme probírali dojmy. Z vysílačky se ozval Karlos a vyvolal lehké úsměvy větou "běžte někdo na pomoc Trumpetkovi sundat padák". Ještě větší usměv vyloudil Kigi, když vzal vysílačku a řekl "ztrácíš se". Karlos dorazil během chvilky, že Jerryho máme taky v zahradě. Tak jsme ho šli hledat. Byl u milé starší paní, která mu už půjčila žebřík, aby se mu to z té hrušky sundávalo lépe. Paní nám vyprávěla, jak tam už kdysi měla někoho pro změnu na švestce. A hezky si povídala. Ptáme se Jerryho, jak se mu to povedlo a vysvětlení bylo ohromující. "Už jsem to říkal tady paní, že mi to nemůže dělat. Vyberu si místo, nasadím na přistání a ona mi sem postaví barák!" odpovídá s úsměvem. Jerrymu nikdy úsměv z tváře nezmizí.

            Teď už nahoru vyjíždíme jen řidiči pro auta a Ríša si dává poslední startík, protože jel nahoru s cizími soudruhy. Termička už žádná a bez její podpory je i svahovka slabá. Němci slétávají k zemi a hledají si svoje parcely pro přistání. My, pozorujíc je, jen doufáme, že nás tady v pohraničí opět neobsazují. Obloha už svou jasnou modř taky ztrácí. Sjeli jsme k hospodě, kde už byli všichni. Pro změnu došlo i alko pivo, tak jsme vyrazili do Boče na polívku a opět došlo na sdělování dojmů. Co chvíli padají věty s tím neslušným slovem. Samé že Ríšovo mr*** tohle a že **dka támhleto. Chudák obsluhující paní byla trochu vyjevená, než jí z ostatního vyplynulo, že je to "odborný" termín pro padák. Na druhou stranu, než jsme odjeli, už určitě uměla lítat jenom z toho, jak nás musela poslouchat. Ovšem její časté úsměvy a občasné zapojení do hovoru dávaly jasně najevo, že ji naše "odborné" vyprávění baví. Polívka a pivko, řidičům nealko, platit a k autům. V údolí se trochu potemnilo a bílý povlak na nebi byl nehezký. Vytáhl jsem moje světle modré brýle a hned bylo fajn. Odvezl jsem kluky do Chodova a bylo mi líto, že nemůžu jít s nimi ještě na jedno skutečný pívo, ale chtěl jsem dorazit domů co nejdřív. Celý týden jsem se pořádně neviděl s mojí Reginkou, která pro změnu měla přes víkend závody v plavání. Navíc vezla domů tři zlaté a zlata není nikdy dost. Kluci si vzali padáky z kufru, setmělo se ještě víc, zařadil jsem a moje brýle nechal na očích. Vždyť modrá je dobrá...

 

© Venca.K.